Veveří a labyrint záhad
Hrad Veveří je celou svou krásou tajemný, ještě než do něj vstoupíte. Velmistr templářů Jacob de Molay se na Veveří zdržoval v roce 1304, v době, kdy se templáři rozprchli do světa, aby se zachránili před králem Filipem Sličným, který je chtěl dát upálit. Král si myslel, že templáři vlastní obrovský majetek a chtěl ho. Proto nastal hon na templáře, dokonce král podplatil i samotnou církev, aby mu pomáhala. Filip chtěl přesídlit církevní moc sídlo papeže do Avignonu. Jakub Molay unikl smrti, alespoň zatím, a na hradě Veveří se začali ozývat v tu dobu, co tam byl stavební práce.
Co se začali ozývat??? Nebo začaly ozývat stavební práce??NECHÁPU
Dělníci pracovali pořád, pod kaplí panny Marie tehdy vznikla síť podzemních chodeb. Archeologové zde našli kosterní pozůstatky, někteří měli pusu provrtanou v čelistech. Templáři byli nuceni likvidovat dělníky, kteří zde pracovali. Nemohl pak nikdo vyzradit umístění tajných sklepení. Někteří dělníci byli zazděni v dutinách za kamennými stěnami a někteří byli zakopáni v zemi. Proč takové tajnosti? Jedině proto, že by zde Jakob Molay zakopal poklad, který hledal král Filip. Další záhadou je, že svědkové popisují, že v roce 1306 vyjela z nedalekého kláštera Porta Coeli kolona vozů, koně táhli těžký náklad a měli co dělat. Kolona měla 13 vozů. Zastavili právě na Veveří, ozbrojenci vykládali z vozů postavy v životní velikosti, zahalené bílím plátnem. Nosili je do podzemního labyrintu. Prý se jednalo o stříbrné sochy apoštolů a Krista. To, že se na Veveří skrývá poklad, věděli i nacisté, ale i komunisté zde měli štáb STB a doufali, že poklad najdou. Nenašli. V sedmdesátých letech byla u hradu vykopána mramorová deska a na ní byly souřadnice ve tvaru pavího ocasu. Deska se záhadně ztratila, ale když v roce 1782 blesk uhodil, do věže, rozlítli se všude plánky podzemí. Hrabě Prosper, majitel Veveří je posbíral a našel mezi nimi báseň. Co báseň vyjadřuje je jen na nás pochopit.
"Nyní ale chová poklad páv,
když den noci nejméně je práv,
když patnáctá je orloji
ohon páva na pokladu stojí."
Hrad Veveří je celou svou krásou tajemný, ještě než do něj vstoupíte.
Velmistr templářů Jacob de Molay se na Veveří zdržoval v roce 1304,
v době, kdy se templáři rozprchli do světa, aby se zachránili před králem Filipem Sličným,
který je chtěl dát upálit. Král si myslel, že templáři vlastní obrovský majetek a chtěl ho.
Proto nastal hon na templáře, dokonce král podplatil i samotnou církev, aby mu pomáhala.
Filip chtěl přesídlit církevní moc sídlo papeže do Avignonu.
Jakub Molay unikl smrti, alespoň zatím, a na hradě Veveří se začali ozývat stavební práce.
Dělníci pracovali pořád, pod kaplí panny Marie tehdy vznikla síť podzemních chodeb.
Archeologové zde našli kosterní pozůstatky, někteří měli pusu provrtanou v čelistech.
Templáři byli nuceni likvidovat dělníky, kteří zde pracovali.
Nemohl pak nikdo vyzradit umístění tajných sklepení.
Někteří dělníci byli zazděni v dutinách za kamennými stěnami a někteří byli zakopáni v zemi.
Proč takové tajnosti? Jedině proto, že by zde Jakob Molay zakopal poklad,
který hledal král Filip. Další záhadou je, že svědkové popisují,
že v roce 1306 vyjela z nedalekého kláštera Porta Coeli kolona vozů,
koně táhli těžký náklad a měli co dělat. Kolona měla 13 vozů.
Zastavili právě na Veveří, ozbrojenci vykládali z vozů postavy v životní velikosti,
zahalené bílým plátnem. Nosili je do podzemního labyrintu.
Prý se jednalo o stříbrné sochy apoštolů a Krista.
To, že se na Veveří skrývá poklad, věděli i nacisté, ale i komunisté zde měli štáb STB a
doufali, že poklad najdou. Nenašli.
V sedmdesátých letech byla u hradu vykopána mramorová deska a
na ní byly souřadnice ve tvaru pavího ocasu.
Deska se záhadně ztratila, ale když v roce 1782 blesk uhodil do věže,
rozlítli se všude plánky podzemí.
Hrabě Prosper, majitel Veveří je posbíral a našel mezi nimi báseň.
Co báseň vyjadřuje je jen na nás pochopit.
"Nyní ale chová poklad páv,
když den noci nejméně je práv,
když patnáctá je orloji
ohon páva na pokladu stojí."
