Med a jeho nesmrtelnost

Při vykopávkách ve starých egyptských hrobkách často nalézají

archeologové karafy s medem.

Karafy a med jsou tisíce let staré a přesto je med nepoškozený, není plesnivý,

vyschlý, je plně použitelný, jako by byl sebraný včera.

Je to důkaz, že med nepodléhá zkáze a má věčnou trvanlivost.

Asi nenajdeme stejnou potravinu, o které bychom toto mohli říci.

Med si po tisíce let uchoval i své vlastnosti.

Med obsahuje jednoduché cukry, proto když potřebujeme sílu,

dáme si lžičku medu a vyčerpanost je hnedka pryč.

Chemické složení medu nedovolí bakteriím, aby v něm přežívaly.

Med se dává i do hlubokých ran, na popáleniny a poškozenou kůži.

Má silné léčivé vlastnosti.

Obsahuje velmi málo vody a proto má velmi nízkou vlhkost, bakterie tedy nemají šanci.

Málokdo však ví, že med je extrémně kyselý, jeho ph je přibližně

kolem 3-4,5 v takovém ph nemá žádná bakterie možnost přežít.

Med dělají výjimečným i včely. Protože si med mezi sebou předávají,

polykají ho, vyvrhují ho a tím ho obohacují o důležité enzymy.

Zahušťují ho a odejímají mu vodu.

Tím, že vlastně mávají křídly v úle, med se zbavuje vlhkosti,

proud vzduchu vodu vynáší ven, med je hotový, když dosahuje vlhkosti kolem 17%.

Pak včela buňku, v které je med zavíčkuje, čímž se zakonzervuje.

Včelka používá výměšek ze žaludku, je to enzym-glukozooxidáza.

Při smísení s nektarem vzniká ještě hydrogen peroxidu a kyselina glukonová.

Tyto dva prvky také brání bakteriím a podporují trvanlivost medu.

Sumerové již od pradávna léčili vše medem, používali jej jako masti,

ale léčili s ním i oční choroby. Proč tedy nezkusit jejich recepty na nemoci.