Keltské koně z podzemí

Již v 6. století př.n.l. měli Keltové svou bohyni Eponu. Epona dávala pozor na koně, jezdce.

Nebyla to obyčejná bohyně, jejím atributem byl klíč, kterým otevírala skryté vstupy do podzemí.

Nacházely se tam nejenom poklady, ale i ohromná energie.

Eponiny klíče odemykali místa, hory, posvátné kopce.

Vzpomeňme třeba na náš posvátný Blaník a jeho rytíře.

V naší zemi nalezneme, ale i další významnější místa jako třeba Šumavský Boubín,

Kunětické hora u Pardubic, Zlín a Hostýn, Kostelec nad Orlicí a jeho Stráně,

Blatná a Hadí hora, královský kámen u Nicova, nad soutokem Labe a Vltavy.

V Hostýnu na Zlínsku spí bojovníci pod ochranou samotné Panny Marie.

Bohyně Epona má i u nás svou zástupkyni.

Je ji divoká jezdkyně Kotys, která žije v podzemí Českého krasu, vrch Kotys.

Ale i sám bůh moře Poseidon, je patronem koní.

Někdy se mu říkalo i zemětřas, protože uměl udeřit a způsobit zemětřesení v podzemí.

Jeho zvířetem byl kůň. Dokonce ho měl zplodit tak, že své sémě vstříkl do skal.

Prvním koněm byl Pegas, létající kůň.

Poseidon, pán vody něco zanechal v našich vodnících, kteří prý milovali koně a

koně je poslouchali na slovo. Poseidonovi prý patřil ostrov Atlantida,

tam žili jeho potomci a tam vyšlechtili takzvaného zlatého koně.